___________________________________________________________________________
Spor o
pamětní desku odbojáře Aloise Štěrbáčka a legionáře Jana Holíka v Doubravici
nad Svitavou zatím řešil pouze Krajský soud v Brně a nyní je v odvolacím stadiu
k Vrchnímu soudu Olomouc. Dosavadní spor skončil jakýmsi patem – tj. na jedné
straně výhrou osobní omluvy a výhrou odstranění slova Salma z desky, a na druhé
straně pak výhrou neplacení požadované půlmilionové pokuty a zamítnutím tiskové
omluvy. Jestliže ovšem odvolací soud připustí osobní omluvu a nařídí odstranění
sporného slova z desky, pak nastane situace, kdy bude kvůli požadavkům dcer
Salmových odstraněna celá deska. Dosavadní rozhodnutí soudu sice požaduje pouze
odstranění jediného slova z textu, že odbojář Štěrbáček – náš strýc – byl
„odvlečen do Osvětimi zapsaným kriegerkameradem Salma Tugemannem“. Toto
rozhodnutí však nebere v potaz technické provedení věci. Když se nápis zakryje
nebo odstraní z carrarského mramoru, přicházejí do úvahu buďto zakrytí
destičkou, nebo vysekání textu dlátem. V každém případě by tak došlo k porušení
desky. V tom případě naše rodiny pozůstalých po legionáři Holíkovi a odbojáři Štěrbáčkovi
jednoznačně nesouhlasí s takovým nakládáním s pamětní deskou.
Zásadní důvod našeho nesouhlasu s žalobou
dcer Salmových však spočívá především v podstatě věci samé. Text desky je
přesný a pravdivý. Pan Salm se v roce 1939 přihlásil k říši, k soukmenovectví
a k rasovým norimberským zákonům jako Velkoněmec, Reichsdeutsche, s celou
rodinou. Téhož roku 15. listopadu podal
přihlášku do nacistické Kriegerkameradschaft a roku 1940 se stal členem
organizace. Byl členem i dalších organizací DAF a BDO. Ve všech organizacích platil příspěvky a přispíval velkými
částkami na Winterhilfe, používal výhod Reichshilfe, trpěl ve svých podnicích
nacistické úředníky, s nimiž byl v NSRKB. Tugemanna zaměstnával ve vysoké
funkci vrchní účetního velkostatku a dal mu střechu nad hlavou. Po celou válku
uchovával jako zástavu kameradů prapor válečných rakouských veteránů. Byl vyfotografován v albu
Kriegerkameradchaft s ostatními nacisty z okolí, a toto album bylo nalezeno
roku 1945 – u nacistického zločince Tugemanna. To je dosti důvodů pro to,
aby se ocitl v textu pamětní desky ve spojení Kriegerameradů. Za těchto
okolností nehodláme desku měnit, pokud k tomu nebudeme nátlakem donuceni.
Budeme-li
přinuceni nátlakem žalobkyň nebo jiným zásahem z desky odstranit slovo Salm, o něž
vedou žalobkyně lítý boj, odstraníme celou desku z fasády a umístíme ji na
jiné, chráněné místo, jako desku předchozí. Na příkaz registrovaných členek
nacistických organizací nehodláme prznit desku z carrarského mramoru žádným
zakrýváním ani vysekáváním. Obec
Doubravice, Jihomoravský kraj a stát tak přijdou o pamětní desku oběti Osvětimi
na cizí nátlak, na cizí cenzuru, na cizí poručení – dle nás na nacistický „Drang nach Böhmen“.
Původci tohoto nátlaku, který podle nás porušuje články 15 a 17 Listiny práv, nejsme
my, pozůstalí po obětech gestapa a nacismu, nýbrž dvě novoobčanky, které se
padesát let nestaraly o „dobré jméno“ svého otce Velkoněmce, kolaboranta s
říší. Pan Salm své dobré jméno k ČSR dle dikce dekretů ztratil roku 1939. Pana
Salma roku 1945 stát právem trestal konfiskací. Pana Salma před odsunem
zachránilo jenom úmrtí. Takové je naše stanovisko. Rovněž stanovisko Českého
svazu bojovníků za svobodu, v jehož stanovách je starost o pamětní desky
odbojářů zakotvena – pokud je nám známo – je totožné.
Rodiny
Jarošova a Holíkova