OTŘESNÝ PROFIL „DOBRÉHO JMÉNA SALM“
V
současnosti jsme svědky povyku proárijsky orientovaného tisku nad soudem dcer
statkáře Hugona Nikolause Salm-Reifferscheidta z Rájce o pamětní desku odbojářů
v jihomoravské Doubravici. Jako pozůstalý po obětech gestapa a Osvětimi jsem se
podle dcer Salmových dopustil neuvěřitelného kacířství. Odvážil jsem se napsat
na pamětní desku mého dědečka legionáře Jana Holíka a strýce odbojáře Aloise
Štěrbáčka, že onen druhý byl „odvlečen do Osvětimi zapsaným kriegerkameradem
Salma Tugemannem“. Kdo byl Holík, Štěrbáček, Tugemann a Salm?
Legionář Jan Holík pocházel ze staré selské
rodiny, usazené v Doubravici po několik staletí, a příbuzné s rodem Kunců, z
něhož pocházel známý moravský skladatel Jan Kunc, ředitel konzervatoře v Brně,
můj prastrýc. Z tohoto rodu rovněž pocházel další můj příbuzný Leopold Kunc, odbojář sťatý nacisty
gilotinou na Pankráci na jaře 1945! Legionář Holík bojoval v Rusku u Bachmače
proti Němcům. Prošel celou sibiřskou anabázi a lodí kolem Indie se vrátil domů
až roku 1920.
Alois Štěrbáček, náčelník Sokola, zpravodaj Sokolské župy
krále Jiřího, byl šéfkonstruktérem Kaplanových turbin ve známém Storkově závodě
v Brně. Byl vynikajícím odborníkem a podílel se na montáži prvních Kaplanových
turbin v republice, také v Řezníčkově elektrárně v Doubravici, která patří k
nejstarším zemědělským elektrárnám toho druhu ve státě. Byl též dobrým
sportovcem, vynikal v atletice, veslování, a v prostných se zúčastnil
sokolských sletů v Praze. V Doubravici organizoval zbudování pomníku Miroslava
Tyrše, který za války nacisté odstranili a dnes byl znovuobnoven. Za okupace se
Alois Štěrbáček ihned zapojil do odboje. Stal se členem skupiny „Jindra“,
organizace zapojené do Obrany národa. Na Vysočině organizovali převozy zbraní z
Olomouce do úkrytů a sbírky na vdovy popravených a rodiny zatčených. Po zásahu
gestapa v r. 1941 v Doubravici byl zatčen, vláčen Kounicovými kolejemi a
dalšími německými vězeními, až byl r. 1942 umučen v koncentračním táboře
Osvětim. Můj dědeček Jan Holík byl poté gestapem tak dlouho vyslýchán, až na
následky toho r. 1943 zemřel. Má teta Jarmila Štěrbáčková dlouho neúspěšně na
okupantech vymáhala popel svého manžela. Přitom musela zaplatit náklady věznění
v Osvětimi a kremaci zlikvidovaného vězně… Vždy mi s pláčem ukazovala
potvrzenku a vězeňskou strýcovu uniformu s pověstným trojúhelníkem politického
vězně. Zemřela roku 1984, dávno poté, co v Doubravici nomenklátoři 50. let
zrušili Memoriál Aloise Štěrbáčka, pořádaný na jeho počest v poválečných
letech, a co v Jedovnicích nomenklátoři 60. let zlikvidovali veslici „Alois“
nazvanou na jeho počest. Jako členka Svazu protifašistických bojovníků zemřela
bez uznání, bez odškodnění, bez poct pro svého manžela a bez pamětní desky na
jeho památku. Stát od roku 1945 až podnes se nepostaral o pamětní desku
odbojářů. Postaral jsem se sám a nesu následky.
Alfred (Chwatik) Tugemann byl iniciátorem odvlečení
mého strýce Štěrbáčka. Tento rájecký blockleitr NSDAP, SAman, udavač mnoha
vlastenců, na udání doubravické zrádkyně Č. se podílel na zátahu gestapa na
doubravické sokoly. Udavačské dopisy se r. 1945 našly v jeho písemnostech. Tugemann
pocházel z habsburského panství v Karpatech, z Popudína. Byl veteránem I.
světové války, stejně jako kníže Hugo Nikolaus Salm. Kníže Salm pronajal
Tugemannovi byt v zámecké ubytovně v č. 85, dal mu zaměstnání na velkostatku a
ustanovil ho vrchním účetním velkostatku. Takto zabezpečený Tugemann se za
okupace dokonce stal na dva roky dosazeným starostou Rájce.
Kdo
byl dnes tak omlouvaný a oslavovaný kníže, velkostatkář Hugo Nikolaus Salm-Reifferscheidt? Nechejme hovořit fakta z
dokumentu roku 1945. V roce 1945 byla v Rájci tak jako všude jinde z rozhodnutí
státu ustavena bezpečnostní komise MNV, jako základní orgán státu, který měl za
úkol vyšetřovat všechny Němce, Maďary, nacisty, fašisty, kolaboranty, gardisty,
vlajkaře a osoby se Svatováclavskou orlicí. Do této skupiny vyšetřovaných
patřila v té době celá rodina statkáře Salma. Místní národní výbor v Rájci byl
vyzván ONV Boskovice k vyjádření ve věci osvědčení národní spolehlivosti Huga
Salma a jeho rodiny. Pod čj. 2718/295-1945 k 31. 10. 1945 MNV Rájec podal toto
vyjádření:
„Hugo Salm a jeho rodina jsou Němci. Sám to v
protokole uvádí, a u české veřejnosti není o tom nejmenší pochybnosti. Při
sčítání lidu hlásil se vždy k německé národnosti, tak v r. 1910 a 1930. Ve
všech lístcích pro domácnost, … je s celou rodinou označen jako D (Deutsche). Pobíral též částky jako samozásobitel a
používal též všech výhod REICHSHILFE (říšské pomoci Němcům). Mimo to přispíval velkými částkami (40.000
Kr.) na WINTERHILFE (zimní pomoc německým vojskům, zejména na Stalingrad). U
místního vedoucího strany NSDAP Němce Chvatika-Tugemanna bylo nalezeno album
KRIEGERKAMERADSCHAFT, s fotografiemi čelných osobností a funkcionářů strany
NSDAP z celého okolí, a jest mezi nimi též fotografie Hugo
Salm-Reifferscheidta. Hugo Salm
stýkal se jen s německou a šlechtickou společností. Jeho styk se třemi českými
rodinami, které uvádí Dr. Krippner (Salmův advokát a podílník ve
společnosti Mor. Kras), měl poněkud jiné
důvody, neboť se jednalo o starostu obce (pan Rakovčík), advokáta a osobního lékaře. Bývalý starosta Rakovčík – je známý jeho
výrok, pronesený veřejně v hostinci dne 5. dubna 1939: „SSSR je rozvrácený
stát… i u nás se mělo střílet hned v 18. roce, prvního měli zastřelit Masaryka…
– pokusil se přihlásil H. Salma, s nímž ho sbližoval rakušácký duch, do
Národního souručenství. Salm se zajišťoval pro všechny případy v době, kdy
úspěch nacistické politiky nebyl ještě zcela jistý.
H. Salm nabyl
v r. 1940 říšskoněmecké státní občanství – příslušnost. Dne 15. XI. 1939 podal
přihlášku, a od I. I. 1940 je členem NSRKB, Kriegerkameradschaft (Nazionalesozialistische Reichskriegerbund) a
Kriegerkameradschaft Streudeutsche (organizace „rozptýlených Němců): od
I. I. 1940 je členem DAF (Deutsche Arbeitsfront, přidružený svaz
NSDAP), od I. I. 1943 je členem BDO (Bund Deutscher Osten, německý
kolonizační svaz), (platil příspěvky). Kněžna
Salmová, manželka Hugo Salma, je od I. I. 1943 členkou BDO, platila příspěvky:
r. 1940 nebo v r. 1941 obržela od strany NSDAP Mutterkreuz (záslužný kříž
německé matky, bronzový). …Dcera Ida je od I. I. 1940 v DAF a NSV (něm.
organizace při NSDAP pro výživu). V r. 1944 se provdala se souhlasem celé
rodiny za německého šlechtice a německého…
důstojníka Schoellera (důstojník 6. pluku těreckých kozáků wehrmacht-Waffen SS, vyznamenaný dvěma železnými
kříži I. a II. tř., válečnými dekoracemi příslušníků východních národů,
odznakem Chorvatské legie, medailí řádu Koruny krále Zvonimíra IV. stupně,
udělovanou válečným zločincem Paveličem).
Organisationsplan NSDAP, blok Raitz, obsahuje
následující zápis: „In diesen Block werden nach stehende Deutsche…:
Fürst Hugo Salm Reifferscheidt, Raitz I.
Altgräfin Idda
Salm-Reifferscheidt, Raitz I.
Altgräfin Elisabeth
Salm-Reifferscheidt, Raitz I.
Altgräfin Marie
Salm-Reifferscheidt, Raitz I.
Altgraf Hugo Salm-Reifferscheidt, Raitz I.
Při tomto
organizačním plánu je seznam osob NSDAP, block Raitz a pod uvedeným běžným
číslem jsou následující jména:
21. Fürst
Salm Hugo Nikolaus 14. 10. 1893 EW (Erwachsene)
22. Fürstin
Salm Leopoldine 6. 9. 1895 EW
23. Altgraf
Salm Hugo-Maria 12. 12. 1933 KB
Domácnost Hugona Salma jest ryze německá.
Členové rodiny mezi sebou mluví jen německy. Děti jsou vychovány německy. Od
nejútlejšího mládí měly domácí učitelky anglické, francouzské, italské a ve
věku povinné školní docházky také českou učitelku, aby se naučily česky s
ohledem na české prostředí. Od návštěvy veřejné školy obecné byly okresním
školním výborem v Boskovicích v předválečných letech osvobozeny a povoleno jim
soukromé vyučování. Koncem roku dělaly pak zkoušky z učiva jednotlivých tříd.
Za první republiky bylo pod důstojnost německého šlechtice, aby jeho děti
chodily do české školy společně s dětmi ostatních občanů, ač dnes se tam tlačí.
Naproti tomu Němci, kteří bydleli v Rájci, např. Chvatik-Tugeman, Weselka (za
německé okupace to byli vedoucí funkcionáři NSDAP a SA), posílali své děti do
české školy v Rájci, když německé školy v Rájci nebylo, a přece by se nikdo z
nich neodvážil zneužít této okolnosti, jako dokladu o českém smýšlení, nebo
jako důkazu o sympatiích k českému národu těchto nacistů, jak to činí Dr.
Krippner v případu Němce Hugo Salma. Dospělé dcery navštěvovaly německé
gymnasium ve Vídni, a v Brně (za okupace). Když nacisté obsadili Rakousko, byla
přijata do 4. tř. měšťanské školy v Rájci dcera Elisabeth, aby prý se naučila
česky. Dcera Marie a syn Hugo chodili za německé okupace nejprve do německé
školy v Černé Hoře, potom navštěvovali německou střední školu v Brně. Právní
zástupce Salmův Dr. Krippner převrací skutečnost a upravuje ji vzhledem k
dnešní situaci podle potřeby, snaží se jednání H. Salma podstrčiti pohnutky
sociálního a vlasteneckého českého cítění. Aby bylo možno posouditi skutečné
smýšlení Salmových a jejich poměr k Československému státu, uvádíme, že za první republiky neplatil daně,
dlužil státu několik milionů, pročež celé jeho panství přišlo pod vnucenou
správu asi v r. 1927… Rodina Salmova za války netrpěla nouzi, jak uvádí Dr.
Krippner, neboť H. Salm dostával od vnucené správy, jak sám napsal 100.000 až
200.000 K. Rodina netrpí podvýživou ani nyní. Tři členové bezpečnostního
oddělení s Dr. Krippnerem navštívili začátkem září byt H. Salma (obývá dosud 5
pokojů) a zjistili, že oběd připravovaly dvě ženy za pomoci komorníka. Při
současné prohlídce bytu se prokázalo, že domácnost je ryze německá (jako knihy,
časopisy, gramofonové desky a jiné – knihovna má 45.000 svazků). Ani Salm, ani
kdo z členů rodiny se při výslechu nezmínil, že by podporovali nějakou českou
rodinu, jejíž živitel byl vězněn. H. Salm nemá také žádných dokladů o tom, že
by byl členem Svazu čs. důstojnictva. Jeho nemoc nelze uvádět v souvislost s
převratovými boji na Slovensku v letech 1918–19. Dr Krippner, aby sehnal nějaké
zásluhy pro H. Salma, uvádí, že přes celou válku přechovával prapor čs.
vysloužilců. Jedná se totiž o prapor
bývalých rakouských veteránů. Je to nevědomost Dr. Krippnera nebo
úmyslnost? Je lež, vytýká-li Dr. Krippner komunistické složení bezpečnostního
referátu. Místní národní výbor v Rájci nad Svit. uvážil své stanovisko vůči
Salmovi kriticky, a podle pravdy posoudil námitky Dr. Krippnera, a dospěl k
závěru, že Němcům vyhlášená spravedlnost týká se rovněž případu celé rodiny H.
Salma, aby také jako dějinná spravedlnost odčinila Bílou horu i v Rájci.
Poněvadž H. Salm Reifferscheidt je reakční Němec, odchovanec
německé rakouské monarchistické šlechty rakušáckému duchu věrný, poněvadž v době zvýšeného nebezpečí republiky byl i
s rodinou členem různých odboček organisace NSDAP a měl říšskoněmeckou státní
příslušnost, platil příspěvky, přispíval velkými částkami na Winterhilfe,
poněvadž ve všech, i ve III. lístku pro domácnost jsou všichni členové rodiny
Salmovy označeni D, a používali všech výhod Reichshilfe, poněvadž při všech
sčítání lidu hlásil se vždy k německé národnosti, poněvadž vedoucí úředníci …
byli vždy Němci, kteří vytvářeli v Rájci panovačné germanisační prostředí,
poněvadž nechoval sympatií k Československu, neplatil daně, dlužil státu
několik milionů korun, poněvadž peníze vydřené na českém lidu utrácel v
cizině,… a v době zvýšeného nebezpečí republiky jednal vypočítavě podle
situace, usnesl se M.N.V. v Rájci
jednomyslně ve schůzi dne 23. 8. 1945, aby celá rodina Hugona Salma byla z
Rájce odsunuta a majetek všech členů rodiny aby byl zabaven jako národní
majetek a půda navrácena lidu. Podkladem tohoto usnesení byly vyšetřující spisy
a vyjádření bezpečnostního referátu M.N.V. ze dne 24. července 1945, které bylo
zasláno bezpečnostnímu referátu okresního národního výboru v Boskovicích.
…
Závěr.
Protože Hugo Salm a jeho rodina, jak z výše
uvedených údajů je zřejmo, že v době zvýšeného ohrožení republiky porušili
povinnosti československých občanů, nemůže mu a jeho rodině býti osvědčení o
národní a státní spolehlivosti vydáno a státní občanství zachováno. Toto
usnesení bylo projednáváno ve schůzi M.N.V. v Rájci… (vlastnoruční
podpisy)
Bezpečnostní referent Rašovský Robert
členové bezpečnostního oddělení Klein Rudolf,
Plhoň Oldřich, Skoták František, Komárek. Kulaté razítko MNV Rájec. V Rájci
(datum viz výše) 1945.“
Takto
jednoznačně hovoří dokument z roku 1945, dokument, který byl a stále doposud je
různými – dokonce i úředními místy – zatajován. Dokument, který v
Rájci-Jestřebí dne 3. 11. 2004 vlastnoručním podpisem potvrdil poslední žijící
svědek bezpečnostní komise MNV Rájec, 92letý pan Oldřich Plhoň.
Jako občan žalovaný za pamětní desku v
Doubravici, kde jsem uvedl údaj o zapsaném kriegerkameradovi pana Salma, bych
nyní vlastně já sám měl žádat po dcerách Salmových omluvu. Podle tohoto pravého dokumentu totiž pan Salm skutečně dne 15.
listopadu roku 1939 podal přihlášku do Kriegerkameradschaft, a posléze se
stal členem této organizace, kdy pak byl
zapsán v seznamu K.K. Rájec pod číslem 11, zatímco nacista Tugemann tam byl
zapsán pod číslem 2, ředitel Salmovy šamotky Augustin tam byl pod číslem 5
a Salmův správce Weselka pod číslem 1. Vedoucí letovické 21. skupiny NSDAP ing.
Hanke pak tam byl zapsán pod číslem 8. Konečně zapsanou listinu
Kriegerkameradschaft Rájec, kterou uchovává Moravský zemský archiv v Kunštátu
pod signaturou G 360 – a právě za ni jsem byl žalován! – pak musel prověřovat
vedle nacisty Hankeho také nejvyšší
krajský vůdce válečníků v Brně, Obersturmbannführer SS, Oscar Judex,
vrchní starosta Brna, po válce popravený.
Nevím,
co bych ještě měl komentovat. Snad jen to, že citovaný dokument korunuje
všechny předchozí podané důkazy – listinu K.K. Rájec, registrační kartu K.K.
pana Salma s členským číslem 142, lustrační zprávu KS-MV Brno z roku 1959,
rozhodnutí MV ČR z roku 2002 i rozsudek Nejvyššího správního soudu o panu
Salmovi a nenabytí jeho státního občanství, atd. Snad jen to, že v tomto státě
pravda nevítězí. V tomto státě pravda
vyděsí. Nakonec pokládám otázky – jaké dobré jméno měl muž, který se
říšským dotazníkem Fragebogen přihlásil 29. 9. 1939 k říši, k rasovým zákonům a
k soukmenovectví? Jaké dobré jméno měl muž, kterého na základě předchozích
skutečností roku 1945 zbavili čestného občanství Rájce? Jaké dobré mravy jsem
porušil, když jsem na pamětní desce uvedl, že nacista Tugemann byl jeho
zapsaným kriegerkameradem, když to citovaný dokument jednoznačně prokazuje?
Proč se dobré mravy připouštějí jen na ochranu nacismu a zapsaných nacistických
kolaborantů? Proč proárijský tisk nenapíše ani jednou řádku o odbojářích, kteří
položili život za republiku? Proč se oslavují jen nacističtí kolaboranti? Proč
je třeba odsuzovat pamětní desky a autory pozůstalé po Osvětimi, kteří to
sdělují? Otázky nechť si zodpoví čtenáři sami.
Pozůstalý po odbojářích PhDr. Jiří Jaroš
(Nickelli)