KRIEGERKAMERAD SALM KONTRA STÁT

KRIEGERKAMERAD TUGEMANN KONTRA OSVĚTIM

Případ velkoněmeckého šlechtice Huga Salma-Reifferscheidta vyvolává nové otazníky. Dcery pana Salma napadají české antifašisty, odpůrce nacistické restituce. Při soudu o pamětní desku odbojářů v jihomoravské Doubravici, kde je zmíněn válečný zločinec Tugemann, který odvlekl do Osvětimi našeho strýce sokola Štěrbáčka, jako zapsaný kriegerkamerad pana Salma, obvinila v tisku paní Marie Salmová majitele desky z „účelového jednání“. Pravila: „Jednání pana Jaroše je účelové a účelově se projevuje.“ Pomineme-li gramatickou formulaci věty ve stylu Fridricha von Zillergut, je věta z obsahového hlediska žalovatelná. Paní Salmová neprokázala, že by toto jednání škodilo panu Salmovi nějakým trestným činem. Neprokázala vůbec nic. Navíc tak činila před nabytím účinnosti rozsudku v občanskoprávním sporu, proti kterému se protistrana právem odvolává. Stejně tisk lže v titulcích o tom, že prý deska nesmí „hanobit hraběte Salma“. To je též žalovatelné.

Pamětní deska v Doubravici upozornila na tři věci. Na válečný zločin a jeho oběti, na zločince a na kriegerkamerady. Jestliže pan Salm dne 29. 9. 1939 podepsal říšský dotazník Fragebogen, přihlásil se k říši, k soukmenovcům, stejně jako jeho vrchní účetní, nájemník a kriegerkamerad Tugemann. Jestliže pan Salm dne 15. 11. 1939 podal přihlášku do nacistické Kriegerkameradschaft, stal se nejen zapsaným, ale i skutečným kriegerkameradem. To jsou historická fakta, která nemůže nikdo vyvrátit. Dcery Salmovy tvrdí řadu vyložených nepravd, které po nich hlásají média. První nepravdou je tvrzení, že pan Salm nikdy v žádném Kriegerkameradschaft nebyl a že byl zapsán bez vlastního vědomí. Druhou nepravdou je tvrzení, že nikdy nebyl Němcem a že odporoval nacistům. V tom případě nikdy nesměl podepsat Fragebogen. Třetí nepravdou je tvrzení, že nikdy neměl nic společného s nacistou Tugemannem.

Ptáme se – my pozůstalí po sokolu Štěrbáčkovi – dcer Salmových:

Za první, jak to, že když pan Salm 1939 podal přihlášku do K.K., nebyl kriegerkameradem? Za druhé, jak to, že když u zločince nacisty Tugemanna bylo nalezeno album Kriegerkameradschaft, kde je pan Salm vyfotografován s ostatními členy, nebyl kriegerkameradem? Za třetí, jak to, že když za války uchovával prapor rakouských kameradů, platil příspěvky, nebyl kriegerkameradem?

Nyní se ptáme státu. Jak to, že stát neuchoval v roce 1945 existující album Kriegerkameradschaft, které dosvědčuje pět podepsaných svědků na úřední listině? Jak to, že stát neuchoval 24 příloh nacistické dokumentace příslušné k této úřední listině roku 1945? Jak to, že stát nechal zcizit dvě protokolní knihy města Rájce za léta 1926–1946 a 1937–1946 ze svého vlastního úřadu? Jak to, že stát nechal již roku 1946 hlasovat o nálezu bezpečnostní komise MNV Rájec, když tento nález měl být přijat bez hlasování? (Nakonec stejně byl přijat po dalším hlasování – avšak byly zcizeny další dokumenty.) Jak to, že stát nechal zcizit doklady o placení členských příspěvků pana Salma v Kriegerkameradschaft, BDO a DAF? Jak to, že stát nechal zcizit protokol o výslechu pana Salma bezpečnostní komisí Rájec roku 1945? Jak to, že stát nechal zcizit fond Okresního národního výboru Boskovice, kde toto všechno bylo zaznamenáno?

Nakonec se ptáme: Jak to, že stát uložil majiteli pamětní desky v Doubravici povinnost před soudem doložit přihlášku pana Salma do Kriegerkameradschaft, když se tentýž stát nepostaral o její zajištění po roce 1945? Jak to, že stát dal přednost dcerám nacistického kriegerkamerada před pozůstalým po oběti Osvětimi? Jak to, že stát stíhá občana za pravdu? Jak to, že stát na Osvětim zcela zapomněl? Kdo umožňuje tisku lhát? Měli bychom za poškození člena naší rodiny žalovat stát? Otázky si laskavý čtenář přebere sám.

Rodina Jarošova, Bílovice